Portugalské Velvyslanectvi v České Republice

Ministerstvo Zahraničních Věcí

Dějiny

Tile panel Caravela (Jose Manuel)
Zdroj: José Manuel

Portugalsko je jednou z nejstarších zemí v Evropě, s osmi stoletími dějin a vyváženou směsí národů, kultur a tradic.

Ještě před rokem 1143, kdy Alfons I. vyhlásil ve městě Guimarães nezávislost na království Kastilie a Leónu a stal se prvním králem Portugalska, prošli přes portugalské území Féničané, Řekové, Kartaginci, Římané, Hunové, Suevové, Alanové, Vandalové a obyvatelé Severní Afriky.

Během 12. a 13. století portugalští králové s pomocí křižáků postupně rozšiřovali hranice království, až konečně dobyli Algarve, a tím upevnili území, které zůstalo dodnes prakticky nezměněné.

Po vytyčení hranic se Portugalsko zaměřilo svůj pohled na vnitřní záležitosti. Na konci 13. století založil král Dinis prestižní Univerzitu v Coimbře, jednu z nejstarších v Evropě. V nejvýznamnějších centrech země byly vybudovány hrady, paláce a katedrály a položeny základy územní samosprávy. Avšak království bylo příliš malé pro ctižádostivé portugalské monarchy, kteří nedokázali odolat volání moře.

Tak začalo jedno z největších dobrodružství lidstva, zámořské objevy, vedené vizionářským Jindřichem Mořeplavcem. Během 14., 15. a 16. století portugalské karavely dopluly až do Afriky, na Dálný východ a do hlubin jihoamerického kontinentu. Dobyly území, nahromadily bohatství a přivezly do Evropy věci do té doby nevídané. Zřejmě toto byl počátek globalizace. 

Malé království bylo nyní největším impériem světa. V Portugalsku se setkávali mudrcové a žoldnéři, vědci a malíři, obchodníci a básníci, otroci a princové. Ovšem tato obrovská moc a bohatsví vyvrcholily tragickou smrtí mladého krále Sebastiána v bitvě u Alcácer Quibiru v severní Africe. Takto uvolněný trůn obsadili španělští králové, kteří spojili obě království na šedesát let v personální unii.

Ale v roce 1640 se v Portugalsku znovu ujal vlády portugalský král, Jan IV., který obnovil nezávislost. V 18. století nechal Jan V., absolutistický panovník a milovník umění, postavil velkolepý klášterní palác v Mafře a akvadukt “Águas Livres” v Lisabonu.

Přepychové a exotické hlavní město království však roku 1755 téměř zcela zmizelo následkem zničujícího zemětřesení. Byl to Markýz de Pombal, ministr krále Josefa I., jenž vymyslel nový Lisabon, monumentální a lépe připravený čelit přírodním pohromám.

Na počátku 19. století vpadlo do Portugalska Napoleonovo vojsko a královský dvůr se přestěhoval do Brazílie. Vrátil se až za třináct let do zcela proměněné, válečnými lety oslabené země. Od konce století začaly nabývat na intenzitě republikánské myšlenky a v roce 1910 byla vyhlášena republika.

Po období neklidu a portugalské účasti v první světové válce byl nastolen Nový stát Antónia Oliveiry Salazara, diktátora, který vládl zemi železnou rukou skoro půl století. 25. dubna 1974 ´Karafiátová revoluce´ vrátila Portugalcům svobodu a demokracii a vedla k rychlé dekolonizaci Afriky.   

Portugalsko se v rámci svých původních hranic opět začalo obracet k Evropě. Roku 1986 vstoupila země do EHS a od té doby se Portugalci nadšeně účastní budování nové Evropy, aniž by přitom zapomínali na své dějiny, svou povahu a své tradice.

Upravený text z webové stránky Portugalského předsednictví v EU 2007.